Zpráva

Stanislav SOUSEDÍK, Učení o eucharistii v díle M.Jana Husa,Praha, Vyšehrad 1998, 77s.

        Učení o eucharistii je jednou z hlavních součástí křesťanské teologie. Husovo pojetí svátosti oltářní se pokusil vymezit, snad již s definitivní platnosti, Stanislav Sousedík, který o této otázce uveřejnil příspěvek ve francouzském znění již v roce 1977 v revue Divinitas.
        Publikace se skládá ze tří kapitol. Úvodní stať (s.11-36) je věnována Stanislavu ze Znojma, Husovu universitnímu učiteli. Kromě biografických údajů obsahuje nástin soudobých poměrů a také charakteristiku jeho eucharistické nauky (podrobný výklad najde čtenář v subkapitole na s.42-47), bez jejíž znalosti nelze podle autora náležitě porozumět eucharistické nauce Jana Husa.(Tat
o stať reprodukuje první kapitolu autorovy nezveřejněné kandidátské disertace o Stanislavovi ze Znojma dokončené r. 1972 a obhájené v r. 1990.) Jádro publikace tvoří studie pojednávající o Husově vztahu k remanenční nauce (s.37-67). Po stručném vysvětlení základních pojmů (transsubstanciace, konsubstanciace, transsignifikace) přistupuje autor k charakteristice zdrojů Husova učení - Janu Viklefovi a Stanislavovi ze Znojma. Názory prvního je obtížné postihnout, neboť je Viklef během let opravoval a modifikoval. Jisté je, že po odmítnutí transsubstanciace učil remanenci, nejprve v její mírnější verzi - konsubstanciaci, posléze se přiklonil k transsignifikaci. Stanislav vyložil své pojetí eucharistické nauky v traktátu De corpore Cristi. (Tento traktát podrobil důkladné analýze J.Sedlák a dospěl k závěru, že Stanislav ze Znojma obhajoval současně jak remanenci, tak také skutečnou přítomnost Krista ve svátosti oltářní - J.Sedlák, Eucharistické traktáty Stanislava ze Znojma, "Hlídka", 1906.) Stanislav ze Znojma tedy vyznává reálnou přítomnost Krista, ale připouští, že po konsekraci chléb zůstává chlebem a že jsou tak v hostii přítomny dvě substance spojené participačním vztahem, čímž se blíží konsubstanciační teorii. K doložení Husova vztahu k remanenci hledá autor argumenty v některých jeho spisech (Lectura ke čtyřem knihám Sentencí Petra Lombarda, traktát Inpugnantibus) a po pečlivém rozboru dochází k závěru, že Hus remanenci neučil a jako odborný teolog se ke sporné otázce nikdy jasně nevyjádřil. Stanislav Sousedík se domnívá, že Hus stál na stanovisku Stanislava za Znojma, totiž na stanovisku neutrality, jež nebylo církevně pravověrné a že "bližší z obou odporujících si nauk byla jeho srdci nesporně remanence" (s.59). V poslední kapitolce (s.69-77) se autor zamýšlí nad transsubstanciací jako filosofickým problémem, zda má tento pojem vůbec smysl a neobsahuje-li spor. Po několika zajímavých filosofických úvahách dospěl Stanislav Sousedík k poznání, že "z filosofického hlediska není patrné, že by pojem transsubstanciace obsahoval spor", že to "není termín typu čtverhranný kruh či kozlojelen, a proti jeho užití nelze mít a priori námitky" (s.77).
        Publikace je doplněna podrobným poznámkovým aparátem.

Andrea Krúpová